Vybrané informace ze zprávy WMO „The state of the global climate in 2015“ (Press Release No 13, 25 November 2015).

Předběžné odhady založené na údajích pro leden až říjen (včetně) ukazují, že „roční“ globální průměr teploty vzduchu při zemském povrchu pro rok 2015 je zatím o 0,73 ± 0,09 °C nad průměrem za období 1961-1990 (14,0 °C) a asi o 1 °C nad průměrem za období 1850-1899. Naznačuje to, že rok 2015 bude pravděpodobně nejteplejším rokem od roku 1850 (Obr. 1).

 

figure 1 pr 13-15

Obr. 1: Odchylky ročního globálního průměru teploty vzduchu při zemském povrchu od průměru za období 1961-1990 založené na údajích HadCRUT4.4.0.0 (černě, šedá oblast ukazuje 95% rozsah nejistoty), GISTEMP (modře) a NOAAGlobalTemp (oranžově). Průměr pro rok 2015 je předběžný, je spočten za měsíce leden až říjen. Zdroj: Met Office Hadley Centre

Nadprůměrné teploty byly naměřeny na většině pevnin, viz obr. 2, některé oblasti, jako např. severovýchod Severní Ameriky, severní Atlantik, Antarktida, byly naopak chladnější než průměr. Významně teplejší byly i rozsáhlé oblasti oceánů: tropická oblast Tichého oceánu (silné El Niño), severovýchodní Pacifik, většina Indického oceánu a řada oblastí v severním a jižním Atlantiku.  Oblasti na jih od Grónska a v jihozápadním Atlantiku byly naopak významně chladnější než průměr (obr. 2).

 

figure 3 pr 13-15

Obr. 2: Průměrné odchylky teploty vzduchu za leden až říjen 2015(podle údajů HadCRUT.4.4.0.0 ). Křížkem (+) jsou označeny oblasti, ve kterých teplota překročila 90% percentil (neobvykle teplé), pomlčkou (-) oblasti, kde byla teplota nižší než 10% percentil (neobvykle chladné). Velké křížky (čárky) označují oblasti s teplotou vyšší než 98% percentil (nižší než 10% percentil). Zdroj: Met Office Hadley Centre

Řadu oblastí světa, např. Evropu, severní Afriku, Střední východ, Indii, postihly v roce 2015 horké vlny, na mnoha stanicích byly překročeny teplotní rekordy.

 

rcc_eude_eur_ttt_anom_2015_14

Obr. 3: Odchylky sezónního průměru teploty vzduchu v létě 2015 od průměru za období 1961-1990. Zdroj: DWD

Na vysokých teplotách vzduchu nad pevninami i oceány se podílel i jev El Niño, viz obr. 4.

 

figure 2 pr 13-15

Obr. 4: Odchylky ročního globálního průměru teploty vzduchu při zemském povrchu od průměru za období 1961-1990 založené na průměru tří globálních teplotních řad (HadCRUT.4.4.0.0, GISTEMP a NOAAGlobalTemp) pro období 1950 to 2014. Průměr pro rok 2015 je vypočítán z hodnot pro leden až říjen. Pokud rok byl klasifikován jako El Niño, je označen červeně, La Niña modře a ENSO neutrální rok šedě. Rozsah nejistot, který je cca 0,1°C, není uveden.

Atmosférické srážky a sucho

Oblasti, ve kterých byly v roce 2015 naměřeny vysoké úhrny srážek (obr. 5), zahrnují např. jih USA, Mexiko, Bolívii, jižní Brazílii, jihovýchodní Evropu, oblasti v Afganistánu a Pákistánu. V některých místech byly překročeny dosavadní rekordy měsíčních úhrnů srážek (např. pro březen v Mexiku). Vydatné deště měly místy za následek povodně a sesuvy půdy. Sucha (obr. 5) sužovala např. Střední Ameriku a oblast Karibiku, severovýchod Jižní Ameriky včetně Brazílie, část střední Evropy a Ruska, jižní a východní Afriku, Indonésii, Austrálii.

Výšky mořské hladiny

Časový průběh hodnot globálního průměru výšky mořské hladiny je uveden na obr. 6. Ačkoliv globální průměr dosahoval v první polovině roku 2015 rekordních hodnot, v některých oblastech (západní tropický Pacifik) byly měsíční průměry výšky hladiny podprůměrné, což se dalo při vyvinuté situaci El Niño očekávat.

 

prec.perc

Obr. 5: Anomálie desetiměsíčních úhrnů srážek (leden 2015 až říjen2015) vyjádřené jako percentily statistického rozdělení srážek v období 1951-2010. Zdroj: Global Precipitation Climatology Centre, GPCC, DWD

 

 

sea.level

Obr. 6: Anomálie globálního průměru výšky mořské hladiny. Měsíční průměry jsou označeny světle modře, tříměsíční klouzavé průměry tmavě modře. Červeně je označen lineární trend. Zdroj: CSIRO.

 

 

Arktida a Antarktida

Od počátku souvislých družicových pozorování (konec 70. let) dochází k poklesu rozlohy arktického mořského ledu. V roce 2015 se denní maximum rozlohy ledu v ročním chodu vyskytlo 25. února, činilo 14,54 milionů km2 a představovalo nejmenší rozlohu v záznamech. Minimum rozlohy ledu v ročním chodu nastalo 11. září, představovalo 4,41 milionů km2, tedy čtvrtou nejnižší rozlohu v období družicových pozorování.

Na jižní polokouli bylo denní maximum (18,83 milionů km2) zaznamenáno 6. října, jednalo se o šestnáctou největší rozlohu od konce 70. let. Minimum (3,58 milionů km2 ) nastalo 20. 2., rozloha byla čtvrtá nejvyšší v záznamech.

 

sea.ice

Obr. 7: Měsíční průměry rozlohy mořského ledu v Arktidě (v milionech čtverečních km) pro březen (vlevo) a září (vpravo). Zdroj: the National Snow and Ice Data Centre (NSIDC)

 

ice.a

Obr.8: Měsíční průměry rozlohy mořského ledu v Antarktidě (v milionech čtverečních km) pro únor. Zdroj: the National Snow and Ice Data Centre (NSIDC)

 

Růst koncentrací skleníkových plynů

 

 

ghg 

Obr. 9: Vývoj koncentrací CO2 , CH4 a N2O od roku 1984 do roku 2014 (horní řádek ), “rychlost“ změny koncentrací (spodní řádek).